"Někteří z těchto lidí posbírají na duchovní cestě zalíbení v jiných osobách; což se častokrát rodí ze smyslnosti, a ne z ducha; a že je to tak, se pozná podle toho, že s uvědomováním si tohoto zalíbení zároveň nevzrůstá vědomí Boha a láska k Němu, ale výčitky svědomí.
Neboť když je zalíbení čistě duchovní, jak roste, roste s ním i vroucnost vůči Bohu, a čím více se upevňuje, tím víc se upevňuje i oddanost Bohu a touha po Bohu, a tím, že roste v jednom, roste i v druhém; neboť toto je vlastní Božímu duchu, že dobrému dává vzrůst spolu s dobrým.
Ale když se zmíněná láska rodí ze zmíněného smyslového bloudění, je výsledek opačný, protože čím více vzrůstá ta první láska, tím více ztroskotává ta druhá, spolu s vědomím Boha. Jestliže roste ona láska, brzy je vidět, že pomalu vychládá láska k Bohu a pomalu se na Něho zapomíná, a naopak, jestliže v duši roste láska k Bohu, vychládá ta druhá a zapomíná se na ni, protože jak jsou si obě lásky protikladné, nejenže jedna druhé nepomáhá, ale spíše ta, která převládne, zháší a mate tu druhou a sama v sobě se posiluje.
(...)
Když duše vstoupí do temné noci, všechny tyto lásky zkoumá; vždyť v jedné sílí a očišťuje ji, což je ta, která je v souhlase s Bohem, a druhou odmítá a končí; a v podstatě obě ztrácí z očí, jak bude řečeno dále."
1N 4,7-8
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.